Co pomáhá, když jedete na 200 % a vaše tělo už nemůže

Co pomáhá, když jedete na 200 % a vaše tělo už nemůže

 „Jsem tak zahlcen/a, že nemám na změnu čas.“ Mantra, která se skloňuje ve všech pádech s kýmkoli se dám do řeči. Provází mě opravdu na každém kroku. Dokonce i já sama mám pocit, že sedím v rychlíku.  Jak je to u vás? Potýkáte se také  s nedostatkem času? Pokud ano, umíte zastavit a zpomalit? Co vám pomáhá? A  jak dobíjíte svoje baterky?

Životem už běžíme

Málokdo se ve svém životě opravdu zastaví a napojí se na své zdroje, na to, co mu dodává energii, přináší radost a pocit pohody a klidu. 
Nemáme už prostor dělat věci, které nás opravdu baví a naplňují. Dokonce se nám nedaří spojit se s tím, co nám v životě přináší radost a dodává energii. Obvykle to naše JÁ řeší až nemocí, nehodou či jinou katastrofou, která nás donutí zastavit a my se často ptáme: „Proč se to stalo zrovna mně?“

Jela jsem na 200 %

Také jsem neuměla zastavit. Se dvěma malými dětmi, vedením rodinného centra a  studiem kraniosakrální terapie a somatic experiencing  jsem byla v permanentním zápřahu. Energii jsem čerpala z rezerv. Na úbytek sil jsem se neohlížela. Občasné bolesti beder a pánve jsem vždy vyřešila cvičením a terapií. 

V květnu 2016 jsem se ale zastavila definitivně. Bolesti v pánevní oblasti byly tak velké, že jsem nemohla sedět ani stát. Vydržela jsem v těchto pozicích maximálně 10 až 15 minut. Bylo to nesnesitelně vyčerpávající pro mě i celou rodinu. Léky jsem brala jen týden v nejhorším stádiu, bylo mi totiž jasné, že tudy cesta nevede. Musela jsem se hýbat. Jedinou přijatelnou aktivitou byla pomalá chůze, a to jen v omezené míře.
Teprve po roce jsem si začala uvědomovat, jak moc jsem se minulých 15 let přetěžovala. Tělo mi dalo jasně najevo, že už toho má dost a že musím zpomalit. To se jednoduše řekne, ale jak jsem měla zastavit svůj rozjetý vlak, jsem nevěděla.

Dnes už vím, že tělo je to jediné, co doopravdy vlastníme a je potřebné o něj pečovat s láskou a jemností. 

Péčí o svou rodinu, centrum a klietny se nedostávalo na mě samotnou. Teď jsem se nemohla hýbat. Zastavila jsem se. Život se mi začal zpomalovat. A já krůček po krůčku hledala způsoby, jak své tělo uzdravit a vyladit tak, aby fungovalo a bylo mi oporou.

Tuto silnou zkušenost nyní zužitkovávám coby terapeutka tělového prožívání a lektorka jógy a pilates. Pokud bych si tím vším neprošla, asi bych se neuměla tak dobře naladit na své klienty, porozumět jejich dlouhodobé a chronické bolesti, se kterou si neví rady. 

Pomoc je blíže než tušíme

Dnes už vím zcela jistě, co mi pomohlo a stále pomáhá nejvíce, jsou to moje léčivé zdroje. Nebo-li to, co mám ráda a co mi dodává energii, radost a klid. Do svého života jsem pomalu, ale pravidelně začala implementovat to, co mi dělá dobře a co mi dodává energii. 

Pocházím z podhůří Beskyd a s tátou jsme chodili pravidelně do tůry. Vstávali jsme v sobotu v 5 ráno, abychom stihli dělnický autobus. Bylo to občas náročné, ale ta rána v kopcích jsou pro mě nezapomenutelná.
Co se narodily děti, tak se mi pravidelné výpravy smrskly na pochůzky mezi pískovištěm v Praze nebo rybníkem na chalupě. Tohle jsem změnila velmi rychle. Vytyčila jsem si trasy, jak doma tak na chalupě, a obula se do chůze. Začátky byly opravdu krušné. Nebyla jsem schopna ujít 2 kilometry, ale vytrvalost a láska k chůzi v přírodě bylo to pravé pro moje porouchané tělo.

Další radosti jsem začleňovala postupně, ale nejsilnější vliv na mě mělo napojení na svůj vnitřní zdroj. Ten má ohromný potenciál a je dostupný opravdu kdykoli.

Zní to prostě a jednoduše, složité nebývá najít to, co nám dává sílu a radost, ale jak to začlenit do každodenního života.  

Zkušenosti ostatních vám dodají sílu jít dál

Je to jen několik dnů, co jsem vyslechla  zpětnou vazbu od klientů na semináři o seberegulaci, kde se pracovalo se zdroji a s tím, jaký význam pro ně mají. Mile mě překvapilo, jak hluboký dopad to na ně má.  Bylo to opravdu velmi posilující. Najednou víte zcela jistě, že jste na dobré cestě a že zdroje pomáhají všem.

Sdílím pár postřehů od klientů, kteří pracovali se zdroji už 6 měsíců (doba mezi 2 semináři).

  • Je překvapivé, jak jemný a zároveň silný nástroj to je a jak velké ozdravující účinky má.
  • Zjistila jsem, jak důležité je hledat zdroje pro naplnění svých potřeb a že každý má vlastní právo na své potřeby.
  • Díky práci se zdroji ve mně vzniklo místo, které umí pracovat s mým hněvem a agresí. Nereaguji hned automaticky, dám si čas.
  • Díky svým zdrojům a práci s nimi, jsem si všimla, že tělo vysílá nejprve jemné signály, že je něco v nepořádku, že je něčeho moc. Pak se to zesiluje a když to nezastavím, tak je to už přes čáru. Díky zdrojům jsem už schopná to vnímat.
  • Je velice důležité zaměřit pozornost na své vlastní zdroje, abychom se zregulovali a teprve pak můžeme pomoci i ostatním.

Vlastní zkušenost je k nezaplacení

Vlastní zkušenost je opravdu k nezaplacení. Někdy ale bolí a je vyčerpávající. Zároveň mám nabídne nějaké poučení/novou cestu/změnu. Je jenom na nás zda ji využijeme a půjdeme po ni. Dnes je mi už jasné, že léčivé zdroje jsou naší základnou, jsou to naše pevné kořeny, bez nich nemůžeme ustát všechny bouřky a větry, které nám život přináší.

Spojte se jednou provždy se svými léčivými zdroji a začleňte je do svého každodenního života. Budete překvapeni, jak velký potenciál v sobě skrývají. 

Jana Ohanková

Pomáhám lidem spojit se s tím, co jim dodává energii, radost a klid do života, s jejich léčivými zdroji.
Jsem autorkou projektu MOJE ZDROJOVNA, terapeutka craniosakralní biodynamiky a Somatic experiencing, učitelka jógy a Pilates.
Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Close Menu